Jak jsem již zmínil, pušky RollingBlock mohou být komorovány prakticky na jakoukoli ráži. Nejčastěji se v našich končinách setkáváme se Švédskou puškou M1867. Karabina i dlouhá puška je komorována pro stejný náboj 12,17 x 42 R švédský Remington. Tento náboj byl původně u všech původních pušek s okrajovým zápalem. Většina pušek byla později konvertována na centrální zápal. Zdroje uvádějí, že, původní náboj 12,17x42R RF (okrajový zápal) byl armádou používán jen velmi krátce, prakticky okamžitě po jeho zavedení v roce 1867 bylo rozhodnuto o přechodu na technologicky vyspělejší a spolehlivější variantu centrálního zápalu. Přesto se u nás dá velice často koupit puška s okrajovým zápalem a často je díky tomu levnější. I z takové pušky se dá parádně střílet a rozhodně nedoporučuji konverzi na centrální zápal. Je zřejmé, že za pár let bude původní okrajová flinta mnohem vzácnější než konverze. Mnoho majitelů u nás i v zahraničí tyto zbraně novodobě konvertuje a já myslím, že to není ideální řešení.
Já osobně jsem to řešil jednoduše a to přehozením konvertované části závěru z jiné (středové) pušky. Pokud si potřebuji vystřelit z původní okrajové flinty přehodím tuto část do okrajové pušky a jde se na střelnici. Je to otázka necelé minuty. Stačí natáhnout, vyklepnout čep,vyndat závěr a přehodit do druhé pušky. Dále také popíšu, jak vyrobit náboj s okrajovým zápalem a střílet s tímto. Je ovšem potřeba dát si pozor, aby přehozený závěr perfektně uzamykal a aby nedošlo k nehodě. U většiny Švédů to lze celkem běžně přehazovat ale neplatí to paušálně.
Výroba náboje pro centrální zápal
Mezi střelci panuje trochu chaos v názvosloví pro náboj do švédského remingtonu a přiznám, že původní označení náboje 12,17x42R je trochu zavádějící. To 42 samozřejmě dává smysl a jedná se o celkovou délku nábojnice. Údaj 12,17 by na první pohled mohl vypadat jako průměr střely. Ovšem věřte, střela pro tyto pušky je vždy nejméně 12,6mm. Podle dobových obrázků to bylo 12,55 - 12,6 mm. Na střelnici jsem dosáhl nejlepších výsledků se střelou .504 neboli 12,8 mm.
Také se běžně setkáme s názvem náboje 12,7x 42 R . Takto by měl být označený již konvertovaný náboj pro centrální zápal a dokonce verze 12,7 x 44 R s prodlouženou komorou na 44 mm. Prakticky je to ale tak, že nábojnici o celkové délce 44 mm se mi nepodařilo vložit do všech mnou vlastněných pušek. (mám jich 7). Naopak nábojnici o délce 42mm jsem vložil do každé bez problémů. Problém s delší nábojnicí pak může nastat, pokud použijeme střelu trochu jiného tvaru (rádiusu) než je originál, třeba ARES .504/395. Ta sice lítá perfektně, ovšem pro ni je potřeba zvolit délku nábojnice 42 mm, jinak náboj do komory některých zbraní bez použití násilí prostě nevložíte. To si ale každý musí otestovat sám. Každá komora u takto staré zbraně může být trochu jiná. Ale mnou osvědčená kombinace střely ARES .504/395 a délky nábojnice 42 mm funguje perfektně ve všech mnou vlastněných Švédech.
Jako nábojnici pro ráži 12,7 x 42 R použijeme dostupnou 50 Alaskan. Po zakrácení na 42 mm bude perfektně sedět v nábojové komoře každého "švéda". Namazaná střela ARES .504/395 zatlačena tak jak je na obrázku nad textem zcela vlevo, nábojnice naplněna černým prachem tak akorát, aby došlo k mírnému stlačení prachové náplně (vejde se tam tak cca 3,5 gramu černého prachu) a jde se střílet. Druhý náboj je osazen klasickou střelou, částečně podobnou dobové a to o průměru 12,6mm s délkou nábojnice 44mm. Obě střely chodí pěkně, ale Ares .504 je lepší.
Jak je to k čertu s tím rozměrem 12,17 ?
Odpovď na tuto otázku je velice jednoduchá. Rozměr 12,17 odpovídá nominálnímu kalibru vývrtu hlavně v polích (land diametr). Jednoduše řečeno, než se začali drážky v hlavni škrábat, byla díra v trubce právě zmíněných 12,17 mm. Tato hodnota byla tedy definována administrativně a technicky jako rozměr "díry" v hlavni před vyřezáním drážek.
Proč Švédové zvolili takový blbý rozměr ?
Opět zcela pragmatické a úsporné řešení. Švédsko si zpočátku nechalo vyrobit 10 000 Ks pušek přímo v USA. Tady se nabízí otázka, proč ne v osvědčené ráži 50-70 Govt. Oba náboje jsou sice podobné, ale nejsou zdaleka stejné a to nejen střely, ale i nábojnice 50-70 se většinou nedají použít. Je potřeba je v nějaké matrici trochu stáhnout. Střela 50-70 má diametr .515 tedy asi 13,1mm. Švédové z úsporných důvodů pro nové RollingBlocky použili demontované hlavně ze svých původně užívaných a relativně nových zadovek M/1860 Wredes gevär. (obrázek pušky pod tímto textem) Dokonce zbraně vyrobeny v USA pro Švédsko už standardně používali rozměr pro ráži 12,17x42R tedy oněch blbých 12,7mm. Navíc z původní pušky využili další části jako vytěrák, botku, objímky a dokonce prý i pažby.
Škrtit nebo neškrtit ?
Všeobecně se střely u černoprachých nábojnic nemusí příliš škrtit. Jde jen o to, aby vám střela při manipulaci s nábojem nevypadla, nebo se třeba částečně nevysunula. Zcela opačně je to u prachu bezdýmného. Tam je zcela zásadní pevné a vždy stejné zaškrcení střely. Vnitřní balistika náboje s nitroprachem vypadá u špatně zaškrceného náboje zcela rozdílně od náboje dobře zaškrceného. Je zde také zásadní dékla vysunutí střely a také zda se střela opírá v době výstřelu do přechodového kuželu nebo ne. Ideální je samozřejmě aby náboj byl vždy stejně dlouhý a stejně zaškrcený. To u černého prachu nehraje ale zásadní roli. Rozhodně do švéda nedávejte bezdýmný prach !!! Jde to, ale laboraci je schopen zodpovědně vyrobit pouze velmi zkušený střelec. Navíc střelba s černým prachem má svoje nezměnitelné kouzlo.
Výroba náboje z okrajovým zápalem
Výroba okrajového náboje není složitá a podrobně bych se této problematice chtěl věnovat někdy v budoucnu. Je potřeba mít k dispozici alespoň sloupovou vrtačku nebo frézku. Jako nábojnici pro ráži 12,7 x 42 R použijeme dostupnou 50 Alaskan. Tu zakrátíme na celkovou délku 42mm a zaslepíme původní otvor pro zápalku. Já použil kousek měděné kulatiny. Stačí tam zatemovat nebo zaletovat. Jako zápalka se mi nejvíce osvědčila nábojka 4mm flobert kterou zbavíme střely. Do nábojnice navrtáme otvor op průměru 4,5mm a také zafrézujeme zápustek pro rantl 6mm. Umístění nábojnice snadno odměříme označením úderníku - tedy cvaknutím pušky na prázdno do dna centrální nábojnice.
Na fotce nábojnice je zcela zřetelně vidět stopa po okrajovém úderu a to téměř na vrcholu kružnice. Všeobecně se takto vyrobená nábojnice dá použít do jakékoli jednoranové zbraně, kam se náboj vkládá jednotlivě a nemění svou polohu. V případě rollingblocku je to nábojkou směrem dolu, kam tluče okrajový úderník. Pro použití u víceranných zbraní s tubulární zásobníkem nelze dosáhnout správného natočení náboje.Tedy pro jednoranové zadovky je to ideální, ale například pro Swiss Vetterli je toto nepoužitelné.
V příštím díle (RolligBlock jsou také pistole..) si opět vystřelíme z nějakého rollingblocka a asi to bude pistole...