Na konci šedesátých let 19. století Švýcarsko experimentovalo se sofistikovanou puškou s trubicovým zásobníkem, kterou navrhl Švýcar Johann-Friedrich Vetterli. Po počátečních porodních bolestech byla vytvořena zbraň ráže 10,4 x 38 mm s okrajovým zápalem. Do výzbroje byla přijata roku 1869. Jednalo bezesporu o nejsofistikovanější vojenskou pušku té doby. Náboj nebyl nejsilnější, ale puška to vynahradila svým zásobníkem na 11 ran.
Italům se Vetterli zalíbila natolik, že již v roce 1870 začali pušku v mírně modifikovaném provedení vyrábět ve vlastních továrnách. Italská verze použila silnějšího náboj 10,35x47 R se středovým zápalem.
Později v roce 1887 byla na popud kapitána italského dělostřelectva G. Vitali konstrukce zbraně dále upravena. Náboje zůstaly stejné ale vkládaly se do krabicového zásobníku ze shora pomocí nabíjecího rámečku v počtu 4 ks. Nábojová schránka silně připomíná systém holandské pušky Beumont.
Italové vyráběli několik verzí jednoranových karabin - pro kavalérii, speciální jednotky, jako jsou horské jednotky, dělostřelectvo a vojenské techniky. Jakousi zkrácenou verzi pušky používala také italská vojenská policie a královská stráž.
Nedávno se mi do ruky dostala celkem vzácná nejkratší verze této zbraně (cavalry carbine). Zbraň na první pohled zaujme bodákem nasunutým v opačném směru na hlavni. Hrot prochází objímkou a končí uvnitř dřevěného pažbení zbraně. Před použitím je tedy potřeba bodák ze zbraně sundat, otočit a znovu nasadit.
Další velice zajímavý prvek je vytěrák. Ten je ukryt v pažbě a je přístupný po odklopení malého víka přímo na kovové bodce. Samotný vytěrák je skládací a po rozložení se jeho délka prodlouží téměř na dvojnásobek.
Puška je oproti karabinám swiss vetterli vybavena pojistkou a také plechovým protiprachovým krytem nábojové komory.
Výroba náboje 10,35x47 R je také poměrně snadná a dalo by se říci, že jednodušší než pro švýcarku. Použijeme opět nábojnici Lebel, kterou v tomto případě není třeba zakracovat. Protože matrice pro tento náboj je velice drahá, použil jsem lacinou matrici 41 swiss od firmy Lee. Není to dokonalé ale jde to. Při prvním výstřelu se nábojnice dofoukne na potřebnou velikost. Při dalším přebíjení pak lis seřídíme podle dofouklé nábojnice. Někdy je potřeba dorovnat okraj nábojnice.
Pro první testovací náboj jsem použil černý prach, oddělovací papírové kolečko a mazání pod střelu. Výsledek byl uspokojivý. Soustřel na 50 m byl do pěti centimetrů, ocelový gong 20 cm jsem z volné ruky zasáhl pokaždé. Rána je příjemná a nábojnice jdou velice dobře ven. Pro příští střelbu nebude potřeba nic měnit.